Mám přání

Protože píšu možná poslední příspěvek do Újezdského zpravodaje, dovolím si býti trochu osobní. Újezd nad Lesy je první bydliště, které jsem si před dvaceti lety sama vybrala ze širší nabídky. Předtím jsem vždy bydlela, kde se dalo, a ne kde se mi líbilo. Proto jsem k němu přilnula a na znamení trvalosti svých úmyslů jsem si zakoupila hrob na místním hřbitově. Alespoň budu mít přehled o výstavbě obchvatu kolem Újezda.

Ale do té doby bych byla ráda, kdyby se mi splnila některá přání. Mám přání, aby každý měl zastávku autobusu nejdál 400 m od domu, jak doporučují dopravní manuály. Aby byly v Újezdu dostupné všechny obvyklé druhy lékařské péče. Aby se rozvinula nabídka asistenčních služeb všeho druhu pro potřebné občany a to nejen zdravotní a sociální služby, ale i asistence při řešení finančních obtíží, při získávání finanční pomoci pro potřebné, ať jde o mladé či starší občany, a v rámci možností i řešení jejich potíží s bydlením. Také aby se konečně vybudoval dům pro seniory, který by nabízel finančně dostupné bydlení pro všechny, pro které je samostatné bydlení už neúnosné a celodenní péče o nepohyblivého člena rodiny pro jejich blízké už nezvládnutelná. Také by se mi líbilo, kdyby zde fungoval nějaký dobře dostupný prostor jako je klánovická Beseda, kde by se promítaly filmy, pořádala vystoupení a konaly besedy.

Tomu se i přes chvályhodné snahy některých spoluobčanů pořád příliš nedaří. Prostě, aby újezdská pospolitost vzkvétala a my si mohli říct: Újezd žije!

Marie Kučerová